je to tu pro mě...je mi jedno, jestli komentujete nebo sem lezete

Listopad 2011

a kdo řekl, že má být život jednoduchej

29. listopadu 2011 v 18:52 | werewolf's spirit |  moje zhýralá "duše"
nikdo...a proto je to tak složitý, nikdo to neřekl, nikde to není napsáno
ale to přece ještě neznamená, že se to musí všechno srát... taky na světe je plno krásnejch věcí (příroda, umění, některé lidské city, zvířata, barvy,...)
nejhorším opakem se mi zrovna v tuhle chvíli jevý nedůvěra, lži a falešné naděje
a nejhorší varianta? to vše od bytosti vám (alespoň kdysy) tak spřízněné, jako nikdo nidky před tím nebyll a ani snad už být nemůže...

proces vzdoru, přiznání, 2. vzdoru, snaženi se...a pak jednou, konečně i smíření se

tak tu prozatím budu pomalu zmírat, v poklidu, s pravdou na talíři (jedna ze dvou věcí, kterými si můžu být jistá...hádej tu druhou)
a právě ta moje vytoužená pravda nadevše, ta moje potrava, které se vždy a všude dožaduju, mi způsobuje otravu

hádal jsi druhou jistotu? je to můj nepochopitelný, iracionálný a naprosto neoblomný cit k němu

ticho...poslouchejte

28. listopadu 2011 v 17:46 moje zhýralá "duše"
vypněte všechny přebytečný přístroje (kvůli hluku)...ujistěte se, že jsou dobře zavřený dveře a okna...a zavřete oči

poslouchejte a snažte se co nejlíp vnímat okolí...nehýbejte se...a buďte ve střehu

co citítě? vnímáte něco neobvyklýho?

nestojí vám někdo přímo za zády?


Dan Landa-Čas odejít

20. listopadu 2011 v 12:35 | werewolf's spirit |  Daniel Landa



hmmm...aaauuuuuuuuu

17. listopadu 2011 v 0:30 | werewolf's spirit |  moje zhýralá "duše"
totally madness,... ach, jak já miluju ty noční lesy, mlhu, stovky očí, který ukrývá...ten pocit,že vám něco jde po krku...a ten pocit, že společně ses smečkou jdete po krku někomu jinýmu =D...ne, smečku nemám...no, možná dva, se kterýma přležitostně spím, but who cares...vlastně ti dva jsou jediní, kteří se se mnou dokážou bavit...zžírá mě k nim laska stejně velká, jako nenávist...

mám hlad...chybí mi ta železitá pachuť na jazyku...šak víte co myslim, drápy rozrýt kůži (někdy mě zaráží,že to jde tak lehce)...prostě se zahryznout a trhat a trhat a trhat do skonání věků...fuck, ten pocit mi tak strašně chybí...no nic, čas na repete

na co tu vlastně čekám

15. listopadu 2011 v 21:43
na spasení? na něho? na omluvu a lítost? na jeho nápravu a na nápravu mojí?
ne....čekám a snažím se o to, si to v hlavě pořádně ujasnit....ROZHODNOUT se už konečně a hlavně nadobro
.................................a srdce choré tak, že kola času zastavují chod
teď jen vzít jehlu z dobře ukrytého místa, napnout si ruku a bodat a bodat...ne, nechci si nic píchnout, jen toužím po tom, si na tělo vypíchat nějaký pěkný ornament, nápis, whatever..poslouchat u toho zběsilý punkrockový riffy kytar..sledovat a opakovaně cítit, jak jehla zlehka proniká kůží (ikdyž bych do sebe mohla kuchat jako šílena...jako???) a znovu vyjíždí..znáte ten pocit, ne?

kam to všechno vůbec vede

10. listopadu 2011 v 22:59
k ještě větší deziluzi? k strátě jich dvou naráz? nebo jenom jednoho a ten druhej časem podlehne...

proč to vůbec píšu, když kdokoliv, kdo to čte nemá možnost pochopit?..možná touha a snaha se vypsat (že ve výsledku toho si to aspoň srovnám v hlavě, že se to nebude zdát tak horzný), naděje, že někdo napíše aspoň trochu povzbuzující koment, že na to náhodou narazí a dojde mu to (nebo aspoň jednomu z nich)...

nesnáším se, nesnáším ji, hnusí se mi ta odporná děvka...zato k nim oboum vzhlížím a prahnu po jakýmkoli kontaktu s nima
mám pocit, že zešílím...takhle to přece dlouho jít nemůže...grrrrrrrr...ksakru

ani nechci domýšlet, kam tohlet povede