je to tu pro mě...je mi jedno, jestli komentujete nebo sem lezete

moje zhýralá "duše"

Well, it's nice to meet you sir, I guess I'll go.

4. května 2012 v 21:03
To máte tak. Když k někomu máte opravdu blízký vztah. A vůbec celkově jste si velmi blízcí, je to někdy spíš na škodu... Nemyslela bych si, že jsou i lidi, kteří se chovaj o dost hůř právě k těm, kteří jsou jim blízcí, na místo těch, o kterých vědí, že jsou jen dočasní kámoši (prostěkdy se jim to hodí).

moji náladu asi nejvíc vystihuje tahle písnička (Paramore-Ignorance), resp. její text

... chjo, no jo no... co nadělám, na moji obhajobu (tohle píšu pro sebe!) nadávat mi do p***e, celkově se ke mě někdy chovat jako k podřadnýmu druhu, po tom, co sem pro něj udělala... prostě... byla bych debil, kdybych si tohle nechala až tak líbit
.
.
.
ale když se chová tak, že má dobrejch kámošů plno, tak asi má no.... co se starat o jednoho

nikoho nevidět, nic neslyšet

29. března 2012 v 20:55
chtěla bych moc někam pryč... utýct do lesa a komunikovat tak s jedním s dvouma lidma
a bylo by dobře
nikoho nevidět
nic neslyšet
žít si v rohu pokoje

How did I ever let you go?

26. března 2012 v 21:12
padadadau...a je konec
On je v pohodě s novou holkou (a fakt mu to přeju, zaslouží si to - nechci si hrát na mučedníka nebo tak něco). Já jsem na konci svých sil, přežívající. Kdy se každej den třepu na to, abych to přetrpěla a mohla si potom se sluchátkama v uších aspoň hodinu dvě čmárat (jelikož při tom je mi o hodně líp).

Nemám ponětí co bude dál...nevím co mám dělat.
Fuck...takhle v hajzlu sem ještě nebyla =D...no nic.
Život jde dál (nebo mi to každej tvrdí), ale za co to bude stát...

pod náporem nářků

19. března 2012 v 17:59
srdce se chvěje, skomírám....
pod náporem nářků mě sráží na zem

seru na to

16. února 2012 v 19:03
...Tajemství to už to nějak vyřeší :D ... no nic, co už

nemá cenu se asi nějak víc extra snažit...prostě to nebudu řešit, taky to furt navrhuje, tak proč ne, žejo
a když bude chtít ji? proč ne... jeho volbu stejně nezměním a nemá cenu ho přesvědčovat (akorát by se mnou mohl jednat narovinu, KURVA snad)

a když bude chtít M. mě? proč ne

den na h****o

10. února 2012 v 23:13 | werewolf's spirit
aneb kdy jde všechno do prdele...za jeden den..(ikdyž ne všechno, mohlo se stát i hodně horších věcí)...ale tohle prakticky stačí...poprvý se fakt těším na konec světa, až už bude po všem (ikdyž z toho mám teď takový to blbý mrazení v zádech, když to takhle napíšu)


(prakticky tenhle článek není i ničem...ale mám debilní potřebu to někam napsat)


-já vim, shit happens, ale to se to nemůže nějak víc rozvrstvit? to se musí většina věcí podělat v jeden den?
-no, co už naděláš
-nic...a to mě sere, víš? ta bezmoc, že nic nezmůžu...žen ěkdy leží moc ve špatnejch rukou
-tyhle věci se dějou více lidem, nejsi jediná
- vždyť já vim...ale proč se to stalo jemu?
- sorry, ale to je to samý v bledě modrym
- chceš mě nasrat? nebo mě uvídst do stejnýho stavu, ve kterym je on?


(VÍM, ŽE TO ČTEŠ...BY MĚ ZAJÍMALO, JESTLI JSI AŽ TAK ZKLAMANEJ, JAK TO VYPADÁ...DOST POD ÚROVNÍ, CO)?

bylo to fakt tak nevyhnutelný?

29. ledna 2012 v 12:00
...asi ano...nevím jestli mám být ráda, že to přišlo, nebo ne...
jde o to, že po dlouhodobým trápením s tím, že mě podvádí a pod...po tom všem jeho "hezkým" chováním, jsem úspěšně tak citově otupěla, že je mi úplně u prdele (že to tak musim říct)
najednou se netrápím s ničím, s maturitou, se školou, s tím, co si o mě myslej moji kámoši, je mi to prostzě jedno
jediný, co mě na tom štve, že citově neprožívám hezký chvilky...ale to je svým způsobem asi taky dobře...nevím

hell yeah

18. prosince 2011 v 17:30
muhuhahahaaa (tento článek bude...osobní a nebude dávat smysl→ NEČÍST)........i přez ztrátu většinove uznávaného ex-prezideenta V.Havla, mám v těle až nějak mooooc serotoninu...

btw: THE SECRET IS TRUE.....i knew it, i knew that it's working

hmm...teď jen počkat, jak zareaguje
wish me a luck, my dears...i will need it

my heart is a whore

9. prosince 2011 v 0:10 | werewolf's spirit
vlkům jako sem já by měl byt zakázán jakýkoliv styk s jinými vlky....následky jsou mnohdy tragické, blestné apod.

a kdo řekl, že má být život jednoduchej

29. listopadu 2011 v 18:52 | werewolf's spirit
nikdo...a proto je to tak složitý, nikdo to neřekl, nikde to není napsáno
ale to přece ještě neznamená, že se to musí všechno srát... taky na světe je plno krásnejch věcí (příroda, umění, některé lidské city, zvířata, barvy,...)
nejhorším opakem se mi zrovna v tuhle chvíli jevý nedůvěra, lži a falešné naděje
a nejhorší varianta? to vše od bytosti vám (alespoň kdysy) tak spřízněné, jako nikdo nidky před tím nebyll a ani snad už být nemůže...

proces vzdoru, přiznání, 2. vzdoru, snaženi se...a pak jednou, konečně i smíření se

tak tu prozatím budu pomalu zmírat, v poklidu, s pravdou na talíři (jedna ze dvou věcí, kterými si můžu být jistá...hádej tu druhou)
a právě ta moje vytoužená pravda nadevše, ta moje potrava, které se vždy a všude dožaduju, mi způsobuje otravu

hádal jsi druhou jistotu? je to můj nepochopitelný, iracionálný a naprosto neoblomný cit k němu

ticho...poslouchejte

28. listopadu 2011 v 17:46
vypněte všechny přebytečný přístroje (kvůli hluku)...ujistěte se, že jsou dobře zavřený dveře a okna...a zavřete oči

poslouchejte a snažte se co nejlíp vnímat okolí...nehýbejte se...a buďte ve střehu

co citítě? vnímáte něco neobvyklýho?

nestojí vám někdo přímo za zády?

hmmm...aaauuuuuuuuu

17. listopadu 2011 v 0:30 | werewolf's spirit
totally madness,... ach, jak já miluju ty noční lesy, mlhu, stovky očí, který ukrývá...ten pocit,že vám něco jde po krku...a ten pocit, že společně ses smečkou jdete po krku někomu jinýmu =D...ne, smečku nemám...no, možná dva, se kterýma přležitostně spím, but who cares...vlastně ti dva jsou jediní, kteří se se mnou dokážou bavit...zžírá mě k nim laska stejně velká, jako nenávist...

mám hlad...chybí mi ta železitá pachuť na jazyku...šak víte co myslim, drápy rozrýt kůži (někdy mě zaráží,že to jde tak lehce)...prostě se zahryznout a trhat a trhat a trhat do skonání věků...fuck, ten pocit mi tak strašně chybí...no nic, čas na repete

nebrat vážně...pila sem

30. října 2011 v 2:23
tenhle článek neberte vážně, jsem přiopitá...nebo ho právě proto berte vážně? kdo to má vědět, stejně to nikdo nečte...
každopádně si sem jdu trošku utřídit myšlenky...přecejen, tady a taď, to co tu píšu, si můžu za pár hodim myslet zkresleně...(to budou zase kecy,jak tak koukám)

byla sem na takovým.."mejdan" je blbý slovo, ale nevim, jak to jinak nazvat...byla sem tam s mým ním...tím mým proradným, šíleným vlčím a podivnýněkrásným vlkem,,,bylo to super, byo tam pár jeho kámošů, celkem sranda...jenže...
jenže
.....jenže
...........jenže
................jenže
.....................jenže
..........................jenže
jenže my tam někdo hodně chyběl...někdo, u kterýho sem strašně moooooooc doufala, že tam bude...fuck, asi ze 55% sem se kvůli němu tak vyfikla...musím samolibě říst, že mi to možná i seklo, nwm...sere mě to, chybí mi a já nevim, co si mám o svejch dbilních pocitech myslet...tohle je fakt na h****o,,,proč to bolí? nemá právo mě to bolet, nemá smysl, aby mě to bolelo...

(pardon, že budu spostá, ale...)... zkurvený emoce...achjo...co já sem to vlastně za bestii....kdo mě vlastně zprostil rozumu, kdo mi bere myšlenky...a můžu toho 2. vlastně vůbec mít?

další zpráva od zoufalce

13. října 2011 v 19:20
nechápu se... musím se s tím vyrovnat...je to jistý...je to tak jasný jako nikdy před tím...prostě jsem mu lhostejná...jde mu psát a očividně mu jsem na obtíž....whatever

s těmito fakty už hold nic nenadělám, nejse někoho přinutit, aby mě miloval, aby mu s váma bylo co nejlíp... můžete se jenom snažit a tady to očividně nestačilo...(teda, alespoň od teď to nestačí)

udělala sem hold pitomost...která by se časem stejně stala...
nensáším se za ní...
(a je mi jedno, jestli to teď čteš, jestli se chechtáš nebo kroutíš očima nad pravopisem, obsahem...je mi jedno, jestli to u mě nebereš, ale u jinejch ti to příjde normální-ty víš,o kterých mluvim-...tvoje ignorace sice bolí, ale nějak to budu muset přežít)

Losing My Religion

5. října 2011 v 19:48

Consider this
The hint of the century
Consider this
The slip that brought me
To my knees failed
What if all these fantasies
Come flailing around
Now I've said too much
I thought that I heard you laughin...

připravená a určená k vyhození...

1. října 2011 v 23:40
cítím se, jako by mě zmačkal zevnitř... připravená a určená k vyhození...co to tu plácám?

počkat, tohle není plácání...tenhle pocit je pravej...neomylný, reálný a kéž by i takpřesný, jako silný...nevím, co z toho pocitu mám vyvozovat...ale pravděpodobně něco ve stylu:" nj, holka, bylo to pěkný, život sme si naplánovali společně, tak tě jdeme vyhodit, co?"...."vždyť víš, jak to chodí, snad sis nemyslela, že to tak bude nafurt, že s tebou budu po celý zbytek věčnosti šťastný"..."že jsem to říkal? tak to hups, ale na mě nekoukej"

mám pocit, jakoby můj život pomalu končil a ztrácel smysl...

tyhle vylejvárny číst nemusíte

29. září 2011 v 19:26
je to moje věc, co tu píšu, tak se zdržte výsměšných komentů....ano jsem sebelítostivá...a co jako? nebaví? tak jdi dál
(to jen tak na úvod)

mám pocit, že už to nevydržím...nesnáším to, co ze mě ti dva udělali...k čemu můj debilní mozek zblbnul...
už se nechci trápit pro někoho, ikdyž si to zaslouží, protože je skvělej, ale nechci se trápit pro něco, co je stejně bezvýchodný, marný...
neměla jsem to znovu udělat...neměla
MUSÍM ZAPOMENOUT
ale jde to vůbec?
how could i...

tak to je v háji...

28. září 2011 v 17:34
resp. já jsem v háji....ani nevím, proč to sem píšu (kdyby na to přišel, udělal by se mnou rychlej proces a ta situace je už takhle docela pomotaná, aby to někdo pochopil jen z náznaků-a slovo od slova se to sem bojím napsat)

teď by se někdo šikunl na soukromý probrání tohohle zmatku =D mám pocit, že jestli to v sobě budu ještě chvilu držet, zblázním se

potřebuju se nějak ovládnout, nějak zkrotit svoje myšlenky a představy...ale jak?

jsem spící, mlčenlivá představa

18. září 2011 v 22:58
život visí na vlásku
vyprchává z žil
osud klade otázku
co je vlastně cíl

nesnáším tu, co zabíjí múzy...

14. září 2011 v 19:03 | werewolf's spirit
z hlouby duše jí nesnáším...nenávidím, jak otravuje životy těm, který má ráda...nosí jim smůlu...jsou na ní hodní a ona jim jen přináší utrpení...nosí smůlu, kvůli ní, nemůže psát...ona je zabila, zabila jeho múzy...zbavila ho toho, co mu byla tolik drahé...a teď pomalu ubíjí jeho...zevnitř

because of her are muses dying

..pomalu, ale jistě...nesnáším ji, nesnáším w's s

a Bůh se na to radši ani nedíval...

20. srpna 2011 v 19:58
měla sem zůstat, tím čím se byla...jako prázdnej pokoj v opuštěnym domě...ale aspoň , že jsem pochopila, že láska není pro mě...

už nemůžu....nejde to



pro mého vraha

19. srpna 2011 v 20:23
nesnáším jeho a nesnáším sebe, trpím tak dál, když zastírá nebe...mysli jen na sebe, snad si mě ani nezaslouží, co já vim, p očem jeho srdce touží...nechci už na nic myslet, to už není třeba, všechno jen poseru, snad jinou hleda... někdy má jakoby srdce s oceli...snad pravdu říká, leč mé si necení, čeho si ten pranchart tak cení - lásky?...tomu sama nechci věřit...potlačuji vztek, to osudné bývá, jeho nebo můj život...prohnilá škvírá....prohnilá duše co v hlavě mi vězí,


z oceli, která mě pálí i mrazí,

bojím se,moc, mí milí vrazi....

kvůli mě? asi ne...

18. srpna 2011 v 1:09
(je mi jedno, jestli to čteš - to je k Němu- jen...I'm in depressive, inert, upset mood,..try to understand, please)

je to smutné...pro tu, která ho trápila, trýznila, mučila, zacházela s ním hůř než s hadremjako s hadrem dělal všechno... nikdy nešel dív než ona, lezl za ní, omlouval se jí, atd atd...poskok...trhací panák

měla bych jít spát, ale vím, že neusnu...nechci vidět, co mě bude zase zžírat za sny...

běsním pro něj, křičím pro něj, trpím pro něj

pojmenovaná posedlost, můj drahý lhář
lžeme si navzájem a místo toho, aby sme se přesvědčovali navzájem o lásce (?!) přesvědčujeme každý sám sebe

chci se vzdát, ale bojím se, co po tom

mám chuť se opít

13. srpna 2011 v 0:27
a pak zapomenout...na všechno

nebo ne, zapomnní by být nemuselo a nejsem alkáč, moc nepiju, dávám přednost jiným návykům (nekouřím-jen tak pro jistotu)
ale chybí mi ten pocit...to, že v mym případě nemáte takový problémy s vyjadřováním,když jste přiopilí...vykecáte to, co vám nejde za normálních stavů říct (a popřípadě to potom svádíte na váš stav rozjařilosti)
takovej ten pocit: jo, třeba se mi všechno zítra vypaří z hlavy, třeba si to uvědomí...třeba...třeba...
potřebuju (chci) jít spát, ale ještě nemůžu

Měla bych začít psát normálně. Žádný tři tečky!
ale ono je to takhle tak skvělý...máte pocit, že někdo pochopí to, jakým tónem to "říkáte", ikdyž asi ne =D nwm

proč tenhle článek vůbec píšu?....potřebuju se zabavit... měla bych si s někym začít psát, jasně píšu si s Ním, ale on si píše s...s...se...s někym, to je jedno a navíc hraje wowko, nemá na mě čas...nebo nemá náladu..nwm a je mi to jedno, ikdyž mě to mrzí...

no nic, jdu vymýšlet, co jak zkazit příště, popřípadě s čím jiným si mám dělat nervy...

začátek...po kolikáté?

24. července 2011 v 18:03 | werewolf's spirit
(nevšímejte si toho, je to neuspořádaný, plácám, co mě zrovna napadne)

začátek..za svůj život prožijeme (nebo jen budeme svědky) mnoha začátků... začátek ve škole, začátek nemoci, žačátek čtení ságy, začátek čmárání, začátek koncertů, začátky víry...
jsou začátky nenápadné, nicotné oproti tomu ty velkolepé a "nezapomenutelné"

Jsou začátky, u kterých je jasné, že přejdou v konec.
K začátkům patří kladení si otázek typu: má to cenu? povede to k něčemu?
Od samého počátku bysme se měli připravovat na konec. Ať už je špatný nebo se na něj těšíme.

Pro mě osobně je nejtěžší začátek se sebou začít něco dělat...abych v budoucnu neztroskotala na svojí lenosti z minulosti...(problém je v tom, že je mnoho zálib, ale málo času)...Proto od novýho školníh o roku (Teda, přesněji od konce října) se chystám začít začleňovat do několika věci:
nastoupím do STŘEDu (dobrovolnický centrum)
začnu makat na SOČce
začnu s chovem hada
naprosto nutné je, abych podstoupila alespoň jeden kurz (nejlépe asertivního chování)
začnu pořádně makat na svým komiksu
a v neposlední řadě hodně číst

(BOŽE, TOHO NEMŮŽE BEJT TOLIK, TO NESTIHNU) ...ale nějak to zvládnout musim...nebo alespoň něco...teď už se jen opravdu aktivně zapojit a pořád o tom jen nekecat...Heaven hepls us
 
 

Reklama
Reklama